V prvním utkání po zimní přestávce se objevil opět problém zvaný
jarní docházka. Přestože nás mělo být minimálně jedenáct, dva naši
obránci se prostě neobjevili. Sdělit, že se nepřivalím asi ani jeden z
nich neumí, a tak nás překvapivě zbylo jen devět do pole. Vrátili jsme
se tedy k systému, který jsme praktikovali celé loňské jaro a hráli jsme
na pět útočníků a dvě kompletní obrany.
Od začátku hrál soupeř svůj styl, hodně běhavý a silový. U hrazení
vyhráli v podstatě všechny osobní souboje. My jsme se spíše bránili a
spoléhali se na protiútoky, což vzhledem k našemu počtu bylo jediné
rozumné řešení. Z toho také vyplynuly nějaké šance soupeře, zatímco
my jsme vystřelili na bránu až v sedmé minutě. Jenže Snad to přežijou
neproměnili, a tak jsme šli do vedení my zásluhou svátečního střelce
Jarky Hůrky, který proměnil
(skoro) sólový nájezd.
Druhá třetina vypadala úplně jako ta první, akorát byla hra vyrovnanější.
Ve třetí minutě řešil situaci dva na jednoho
Martin Sígl přesnou střelou a ta
skončila za zády soupeřova gólmana. V šesté minutě, pak po pěkné kombinaci
skóroval pohotově Lukáš Vrkoč. Potom se
nám hrálo již lépe vytvořili jsme si další brankové příležitosti, ale ty jsme
nedokázali proměnit.
Ve třetí minutě poslední části nádhernou tečí proti pohybu brankáře
skóroval náš bek Petr Čížkovský. Bohužel
za záda Petra Šroubka, který to opravdu
nečekal, a soupeř tak dostal ještě možnost něco s výsledkem udělat. Chopil se jí,
sevřel nás a několikrát ohrozil naší bránu. Ovšem po rychlém brejku
Martina Veselého v osmé minutě zakončeným
povedeným blafákem jsme se uklidnili. V jedenácté minutě, pak Snad to přežijou
snížili, když se jejich osamocený útočník mohl
Petra Šroubka zeptat kam že to chce.
Do konce už nezbývalo příliš mnoho času a vedení jsme tedy dokázali udržet.
Ve srovnání s naším předchozím zápas s títmo týmem hráli Snad to přežijou
daleko lépe a dokazují, že není radno je podcenit. Tomu jsme se naštěstí
vyhnuli, potom co jsme viděli, jak hráli na SHM Cupu 2002, a vydřeli jsme
vítězství 4 : 2.
|
Zpět
