Snad to přežijou dorazili na zápas v nižším počtu (7 hráčů do pole), což
aktivovalo naší zakořeněnou lenost a opět jsme si mysleli, že se soupeř
porazí sám. Podle toho také vypadal úvod utkání. Snad to přežijou hráli
přesně to co potřebovali, tedy obrannou hru s občasnými protiútoky a my
jim to naším nezájmem cokoliv tvořit nebo dokonce vymýšlet dovolovali.
Místo toho, abychom si rychle přihrávali a "běhal" mezi námi balón, tak
jsme někdy až zbytečně hráli každý na sebe. Na druhou stranu po jedné takové
samostatné akci, přihrál Martin Sígl
Václavu Vaněčkovi a ten překonal
Rudolfa Váchu v brance STP. Hrát jsme ale nezačali, spíš naopak. Minutu
po našem gólu jsme propadli v obraně, navíc jsme byli nedůrazní před brankou
a Luboš Vrňata toho využil ke srovnání skóre. Až do konce třetiny se pokračovalo
ve stejném duchu. Snad to přežijou bránili a my je moc nezaměstnávali.
V prostřední části se až na pár šancí na obou stranách a tří vyloučení
nic zajímavého nedělo. Zkrátka se hrál naprosto nezáživný hokejbal.
Před poslední třetinou jsme museli udělat změny, protože dále už to tímto
způsobem opravdu nešlo. Stáhli jsme sestavu na dvě kompletní pětky, čímž
jsme posadili tři hráče, z nichž jeden to velmi těžce nesl, navíc jsem začali
pořádně hlídat intervaly mezi střídáním. Vyplatilo se, dostali
jsme se do tempa a v šesté minutě vstřelil trochu se štěstím vedoucí gól
Martin Sígl, když trefil míček ze vzduchu.
Nepolevili jsme a ustáli jsme dvě nepříjemné situace v našem obranném pásmu. V
jedenácté minutě předvedla akci na jeden dotyk naše první útočná řada a
Václav Vaněček zakončoval do
prázdné brány. Do závěrečného tlaku se soupeř nedostal, a tak utkání skončilo
3 : 1.
Tohle vítězství jsme doslova utrpěli, první dvě třetiny byly z naší strany
naprosto tragické. No hlavně, že se vyhrálo.
Petr Sígl #27
|