K dalšímu velmi důležitému utkání jsme nastupovali s chutí a
s vědomím toho, že musíme vyhrát, pokud si nechceme situaci
příliš zkomplikovat. Kolín hrál jen v osmi lidech v poli, a tak
se v podstatě prvních šest minut nedostal ze svého obranného pásma.
Bojovali jsme, hodně jsme stříleli, ale bohužel jsme jen
trefovali Karla Schmiedbergera
v brance soupeře. V desáté minutě se Kolínští dostali snad poprvé na
dostřel Petra Kučery, náš obránce
doslova namazal přihrávku soupeři na hokejku a ten naneštěstí trefil.
Druhá třetina byla úplně stejná jako ta první, my jsme útočili, bušili
jsme do obrany Kolína jak to jen šlo, jenže gól tam ne a ne padnout.
Soupeř se dostával do šancí sice jen sporadicky, ale vždy do nepříjemných
brejkových situací. Gól se ani jednomu týmu v této části nepovedlo vstřelit,
a tak jsme i po dvou třetinách prohrávali 1:0.
V poslední části jsme trošku nezvládli začátek, to když si naši obránci
dávali přednost a útočník Kolína se tedy nikým neatakován trefil přesně
do šibenice. To už byla naprosto kritická situace, z čehož vyplynula
naše jasná hra vabank. Vytvořili jsme si veliký tlak, který se
podařilo zúročit Martinu Síglovi,
když po závaru před bránou vymetl pavučinky v pravém horním růžku
soupeřovy branky. Kolín jsme svírali dál, ale kýženého cíle jsme se
nám nedařilo dosáhnout. Soupeř se dostal asi do tří protiútoků, které
díkybohu neproměnil. V momentě, kdy jsme mohli hrát power-play, utekl opět
jeden z útočníků Kolína a naši obránci ho nedokázali zastavit jinak než
školáckým způsobem - hozením hole a sekáním. Bylo z toho dvounásobné oslabení
a ve třech se dává vyrovnávací gól opravdu špatně.
Po celý zápas jsme byli jednoznačně lepší, jenže Kolín nám uštědřil
tvrdou lekci z produktivity, když ze svých několika málo šancí skóroval
dvakrát, zatímco my jsme z hromady možností proměnili jen jednu.
|
Zpět
