O každém něco

---

Zpět

Petr Kučera – Opravdová opora týmu. Nebýt několika málo zaváhání (podzimní Milda, jarní Titan, Jokers a OHF), nikdo by nemohl mít ani jedinou výtku na výkony zkušeného gólmana. Nikdo však není dokonalý a Bunda nás nesčetněkrát podržel. Jeho vrcholný zápas přišel v odvetě proti Ďáblicím, kdy chytil i nemožné, čímž se hlavně on zasloužil o důležitou výhru. Pro příští rok mu ovšem přibude konkurence v podobě Petra Šroubka z Buldoků, a tak se bude muset zbytečných chyb vyvarovat. Děkujeme!
Karel Schmiedberger – Jasná dvojka. S jedničkou se zatím nemůže měřit, ale určitou perspektivu určitě má. Musí ale ubrat na váze, v osmnácti letech vážit sto kilo je i na gólmana moc. Šancí příliš nedostal a chytal proti slabším soupeřům, kdy mnoho branek nedostával. Proti favoritům potvrdil, že čísla nejsou všechno. Zhubni!
Zdeněk Bíba – Jarní kapitán mužstva potvrdil předpoklady, jež ho pasovaly na nejlepšího beka týmu. V obraně byl až na menší výjimky bezchybný, navíc jako jen jeden ze dvou beků podporoval útočníky a vstřelil šest branek. Škoda, že chyběl v mnoha zápasech, body navíc by jistě přišly samy. Jen tak dál!
Petr Čížkovský – Do manšaftu přišel až na jaře a odkud jinud než z Buldoků. Obávali jsme se jeho chyb zvaných „šíšovek“ a zbytečných vyloučení. A nemýlili jsme se, i když je oproti předchozímu působišti značně omezil (hlavně ty chyby). Celkově do mužstva skvěle zapadl a patřil k aktivnějším bekům, na ofenzívu nezapomínal a branky rovněž střílel. Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení, návaly vzteku by měl omezit. Přes chyby spolehlivost!
Marek Šísl – Kvůli hokejbalu se vzdal košandy a možná teď lituje. Od sezóny očekával jistě víc. Vstřelil sice dvě branky, jinak ale útok příliš nepodporoval. Vzadu na něj ovšem bylo maximální spolehnutí. K tomu, aby se dostal na vyšší úroveň, ale potřebuje zlepšit práci holí, střelbu a přestat faulovat. Pak může tlačit na neotřesitelnost Zdeňka Bíby. Trénuj, úspěch se dostaví!
Petr Kolář – Do party zapadl okamžitě, i když začal až v průběhu podzimu. Vstřelil jediný gól slavného utkání proti Údolí, a tak měl vystaráno. Jinak ale na hřišti zmatkoval a dopředu nebyl příliš platný. Až po dovolené na Slovensku se dostal do formy a pálil jednu střelu za druhou (že by poctivý trénink o zeď?). Škoda posledních zápasů, kdy na své výkony opět vrhl stín. Když se chce, tak to jde!
Jarka Hůrka – Mezi soupeři platil za největší prase v lize a jeho přezdívku si zapamatoval snad každý (číslo také). Zažil už lepší časy, letos „tvořil“ příliš mnoho chyb i faulů, což nás dost často podráželo. Hrál ale se zraněným kolenem, což není jednoduché. V závěru moc nechodil, ale když teklo do bot přišel stejně jako po celý podzim. A to se počítá. Díky za přístup!
Jiří Krejčí a Jaroslav Kudláček – Od dua Maxim Turbulenc jsme si slibovali možná až moc. Věřili jsme, že nám pomohou svými zkušenostmi, leč nestalo se. Zprvu sice působili dobře, pak ale evidentně nestačili na herní tempo a navíc přestali kvůli práci chodit i na zápasy, čímž rozhodně nepomohli. A když pak přišli, vůbec se jim nedařilo. Škoda „chlapci“!
Radek Zykmund – Jediný čtyřicátník v týmu bohužel odehrál jen jedno utkání. Pak z časových důvodů skončil, což nás docela mrzí. Na rozdíl od Turbulenc stíhal a přidal i přesnou přihrávku. Zkušenostmi by rozhodně pomohl. Věčná ztráta!
Martin Petrus – Rozený florbalista a tudíž hračička vydržel z končících hráčů v týmu nejdéle. Ale pak se na nás vykašlal. Začal v útoku a to velice slibně, když přišel, nezklamal. Lepší výkony však odváděl v obraně, což bylo při bojácnosti v osobních soubojích překvapivé. Ze zištných důvodů litovat nebudeme!
Robert Pillmann – Horší herní vlastnosti nahrazuje nezkrotnou bojovností a také štěstím. Díky své univerzálnosti, kdy střídavě nastupoval v obraně a útoku, nám několikrát vytrhl trn z paty, za což jsme mu nesmírně vděční. Přestože skončil v interním bodování druhý, jeho budoucnost vidíme spíš v obraně, kde je rozhodně jistější a může si i vystřelit. Nezlob se, rvi se a trénuj. Bude ještě líp, hvězdo!
Martin Sígl – Podzim se mu příliš nepovedl a sám to moc dobře ví. Po parádní loňské sezóně v Buldocích jsme čekali mnoho. A právě to jej možná svazovalo. Na jaře už hrál ve své kůži a stal se jasně nejlepším útočníkem, díky čemuž vyhrál i skoro všechny klubové trofeje. Možná mu paradoxně pomohlo, že zůstal na vedení týmu po extempore Lukáše Vrkoče sám. Příště by se ale měl vyvarovat zbytečných trestů, za které si dvakrát odpočinul a jež ho vyhouply mezi vylučovanou elitu. Jinak paráda, ale chce to opět jaro!
Daniel Soviš – Když dostal povolávací rozkaz na vojnu, ani jsme nečekali, že bude na jaře hrát. Občas ale přišel a mile překvapil. Střílel góly i nahrával, jen někdy se na nás z různých důvodů vykašlal, což je škoda. V zeleném jej čeká ještě půlrok (doufáme) a proto by měl pravidelně chodit aspoň od jara. Podzimní absence snad ještě nějak zvládneme, ale jeho osobitý humor i góly budou chybět. Hlavně nic nepodepisuj!
Karel Häring – Od rozeného agilního hokejisty se nedalo čekat nic jiného než branky a nahrávky. Jenže populární Karlík se v úvodu trápil. Gólovou formu chytil vlastně až na jaře, kdy předpoklady potvrdil a výborné výkony stále kořenil. Excelentnost kalily časté absence, způsobené návraty do dvou domovských měst, a pracovní vytížení. Škoda, že je z Moravy!
Martin Veselý – Přišel, viděl a pomohl. Dával góly i přihrával a hlavně chodil. Ten kluk snad nechyběl na jediné společné akci (ale asi jo). Když bylo potřeba, máknul a často si společně s torzem příchozích sáhl až na dno sil. Takového hráče bychom potřebovali aspoň třikrát naklonovaného. Jednak by nás chodilo víc a druhak se na něj dá spolehnout, čímž jde parádním příkladem ostatním. Ještěže se Buldoci rozpadli a je náš!
Petr Sígl – Smolíček týmu. Pětadvacetizápasová série bez vstřeleného gólu, která ještě bohužel neskončila, může svádět k různým domněnkám. Jenže náš vedoucí, jenž se o chod klubu ze všech sil stará, chyběl jen na jednom utkání, kdy byl nemocen. Jinak se stal železným mužem a makal tam zpátky v každém duelu dokud mu síly stačily. A není se co divit, hrát většinu zápasů v pěti nebo i čtyřech útočnících není sranda. Zahozené šance a neskutečnou smůlu naštěstí nahradil přihrávkami svému bratrovi. Neboj, góly přijdou!
Lukáš Vrkoč – Kapitánovo působení v mužstvu se dá hodnotit ze dvou pohledů. Když hrál patřil i přes zraněné koleno k oporám týmu a střílel branky. Jenže přišel klíčový okamžik, kdy vyfasoval půlroční trest za pokus o napadení sudího, což je neomluvitelné. Světlejší stránku na jeho výbuch vrhá jen to, že vlastně nechyběl celých šest měsíců, ale asi jen pět zápasů, kdy by byl schopen po rekonvalescenci nastoupit. Ovšem právě poslední duely byly klíčové a nepovedly se, takže jde vina za konečné umístění vedle těch, co se na nás vykašlali, i na něho. A on to ví. xxx!
Kamil Málek – Jarní posila prokázala svou kvalitu a když bylo třeba, vstřelila důležité góly. Kamilův přehled a reakce na spletité situace jsou záviděníhodné. Kaňkou na jeho výkonech je však slabší fyzička a menší nasazení. Dozadu prostě moc netahá, což budí vztek u některých dalších hráčů. Dalším problémem je práce, díky níž může přijít jen jednou za 14 dní. Posila na pravém místě. Ne kus!
Martin Svrček – Má zlaté ruce a šikovný je téměř na všechny sporty, ale ta morálka. Právě ona ho připravila o místo v týmu, kterému mohl vstřelenými góly pomoci. Prostě ze sebe od namyšleného kluka nebudeme dělat jelimany. Od toho nejsme. Děkujeme, odejděte!
Petr Beránek, Pavel Zdanovec a Jan Bošek – Trojice zbytečných hráčů s rozdílným přístupem. Prvně jmenovaný přišel snad na každý trénink a zpočátku se nejevil špatně, pak ale stagnoval a ani nebylo z výkonnostních důvodů možné dát mu větší šanci. Scholes se na tréninku mockrát neukázal a v zápase propadl, pak se navíc rozhodl skončit. Stejně jako kustod Beránek. Naštěstí pro nás šlo ale jen o Bundovy oblíbené „kusy“. No a Honzu Boška jsme od podzimu neviděli. Nelitujeme!

Zpět