Úvod sezony očima kapitána
Zpět
Před zahájením nového ročníku nám nedávali mnozí (zejména Jokers)
vůbec žádné šance a bez roznyslu pravili: "Jasné poslední místo."
Nevím, podle čeho tak soudili, ale teď je jim snad jasné, že se i s
námi musí počítat. Všichni myslíme samozřejmě jedině na záchranu, o
vyšší pozice bychom se chtěli prát až v příští sezoně, do které je
ale třeba kádr zejména v defenzivě posílit. Tento ročník je spíše
takovým zkušebním, jenž by měl ukázat, zda vůbec na II. pražskou
hokejbalovou ligu výkonnostně máme. A já si myslím, že ano. Soudě
podle následujícího rozboru první čtveřice zápasů.
Zápas první - A.S.H.F.: Letní příprava téměř neproběhla
(absolvovali jsme jen dva tréninky ve čtyřech lidech) a tak nebylo,
z čeho vycházet. Byli jsme prostě hozeni do vody. A plavání po
malešickém betoně nám rozhodně šlo. Zaběhnutému týmu plném svazových
"papalášů" jsme sice podlehli nakonec vysoko 0:5, herní projev ovšem
nebyl špatný a o menším debaklu vlastně rozhodla druhá třetina, kdy
jsme inkasovali čtyřikrát. Já sám jsem poprvé pocítil, že jsem
přestupem z Buldoků rozhodně neprohloupil a začal tak hrát za mužstvo,
ve kterém vládne pohoda.
Zápas druhý - Hell Benders: První duel nás trochu navnadil a tak
jsme přidali trochu více aktivity a ono šlo držet vyrovnanou partii.
Dokonce se nám povedlo i vstřelit první branku v historii a ta znamenala
ještě dlouho remízový stav. Jenže přišlo to, čeho jsem se obával.
Dostali jsem gól, který nás vyloženě zlomil a po něm přišli zákonitě
další. Snížení těsně před koncem bylo vlastně jen kosmetické. Předvedený
výkon nebyl špatný a to také přihlížející ocenili. Po utkání jsem už
vůbec nepochyboval, že byl přestupový krok správný a společně s
ostatními přišla obrovská chuť do hokejbalu.
Zápas třetí - Malešice "B": Po kvalitním tréninku, jenž měl poprvé
hlavu a patu, jsme pocítili, že bychom mohli konečně bodovat. Bohužel
se tak ale nestalo a po nejvyrovnanějším klání z první trojice následovala
znovu prohra. Obrana nehrála špatně, vyrobila však dvě hrubky a už to
vypadalo zle. Líným útočníkům (těšícím se na pozápasové sezení) se
podařilo snížit až těsně před koncem po drtivém tlaku. Vyrovnání jsme
se ale nedočkali, i když nechybělo mnoho. Podle mého názoru nám chyběla
trocha štěstí v koncovce, ale přesto jsme si znovu dokázali, že to snad
bude dobré
Zápas čtvrtý - KP Uftaland: Konečně vítězství, které už muselo
přijít. Famózní výkon první útočné řady směrem dopředu a druhé
směrem dozadu. Vyhráli jsme i přes menší rozbroj před utkáním, který
zapřičinil jeden nedisciplinovaný hráč našeho mužstva a oslabil tak
obrannou fázi. Za osm minut 4:0, co dodat. To tu ještě nebylo, i když
je pravda, že nám svou laxností pomohl také soupeř a pro mě a mé rychlonohé
spoluhráče nebylo problémem snadno se dostat do útočného pásma a nebezpečně
vystřelit. Branek mohlo padnout ještě více, ale to by asi bylo moc
takhle na úvod. Ještě jedna věc mě napadá. Bundo, až budeš příště držet
minutu před koncem čisté konto, poběžím místo na soupeřovu polovinu
přímo na tebe a blafákem do bekhendu (tak, jak to máš rád) ti překazím
druhou nulu v sezoně!
V žádném případě nechci naši premiérovou výhru přeceňovat a snad i usnout na vavřínech, jak se asi nabízí. Jedna vlaštovka jaro nedělá.
Zpět